Tereziánské babí léto ještě hřálo, ale na kopcích už značně pofukovalo. Jako by právě sám Rubenczal, duch starých Krkonoš, chtěl běžce, kteří se vydali za jeho výzvou, ještě poctít. Ale nerozmazlit, a už je nalákat na zimu.
Dlouhé triko se šiklo, na jižních svazích jste vyhrnuli rukávy, zato nahoře u Černé boudy za ně byli moc rádi. Bouře Boris, resp. její „zásluhou“ popadané stromy, prodloužily štrapáci zhruba o kilometr ve stoupání z Pece na 23,6 km, převýšení 1229 metrů zůstalo zachováno. Výjimečná expozice východní části krkonošských hřebenů i výhledů do českých a slezských/polských údolí, trať vedoucí po starých kamenných chodnících a zapomenutých stezkách. „Svou účastí se stáváš součástí odkazu Hanče a Vrbaty,“ zvali pořadatelé.
Začalo se do kopce silničkou na Růžohorky, odtud následovala nejlepší pasáž ukrytým dřevařským trailíkem dolů do Pece. Z křižovatky za Corsem do lesa znovu nahoru, cestou k Orlíku, odtud dál k Vebrovým boudám a Slatinné stráni. Postupně, pořád stejně do (dlouhého) kopce. Až na Kolínské boudě potěšila první občerstvovačka, po nadechnutí se pokračovalo ještě pořád nahoru až k vrcholu Černé hory (1300 m). Odtud dolů zpátky na Václavák a pak doprava, dalším epesním padákem kamenitou cestou, voňavou loukou i stínícím lesem přes Valšovy boudy a Hlušiny až k Javořímu Mlýnu ve Velké Úpě (695 m). Ale pak ještě znovu nahoru podél Žlebského potoka, po žluté kamenným Šramlem, stezkou starých horalů, nad Portášovy boudy. Až tady ještě krátký seběh do cíle. Běžci nezatížili přírodu odpadky nebo agresívním značením, ani neomezili turisty, naopak stali se součástí pěkného dne, kdy hory patřily všem, kdo si je přijeli užít. Přátelskou atmosféru podpořila časomíra, každý běžel (na) svoje (hodinky)…
Pawel Kochel vyrazil hned od startu sám a už po dvou kilometrech stoupání na Růžohorkách měl náskok. Soupeři ho měli šanci spatřit jen krátce po obrátce. V protisměru. Jak pílí k cíli daleko přede všemi. Linii protnul v čase 2:11:17.
„Moc se mi to líbilo, už to tady trošku znám,“ usmíval se spokojeně v cíli 43letý profesí záchranář z polské Karpacze na druhé straně Sněžky. Ale taky skvělý běžec. Však tu vyhrál už v roce 2018, ještě před covidem na trošku jinačí trati. Na svém kontě má řadu úspěchů hlavně v Krkonoších, díky nímž je i v žebříčku UTMB World Series.
Druhý za ním skončil loňský vítěz Cyril Steger. Už na start dorazil s jazykem na vestě z Pece o pár minut později a vyrazil na velkou stíhačku. Marně (2:16:30). „Jo, jo, trať se změnila,“ potvrdil s krčením ramen ambiciózní mladý běžec a triatlonista z Mladé Boleslavi. Třetí místo získal ve své premiéře Jakub Hlaváč (2:29:39), sportovní novinář z Bez frází, který však zdejší stezky taky dobře zná, a to nejen zasněžené z Noci tuleních pásů. „Po doběhu jsem mohl jenom děkovat. A to bude platit dlouho. Vděk můžu vyjádřit jen tím, že na Rubenczala pozvu všechny kolem sebe,“ říkal.
Mezi ženami byla nejlepší absolutně pátá Sandra Mojeková (2:47:40), další polská běžkyně z Karpacze. Celou pouť absolvovala s manželem Michalem. Oba vítězové dostali nové trailové boty Lowa ATR od Intersportu v Peci, okolo něhož běželi a který závod podporuje.
Těsně před vyhlášením výsledků, ale stejně spokojený dorazil do cíle další pár. „Já jsem si zvrtla kotník i koleno. Ale nejhorší byla rýma. Ale nakonec jsme to zvládli,“ hodnotila Kristina Adamová. Svůj horský příběh tu napsal každý z účastníků, mnozí už další v řadě, ale třeba Jindřich Klugar z Pardubic se k němu odhodlal jen večer předem, když zaplatil v restauraci… A vydal se podpořit Rubenczala stylově, v partnerském Subaru.
Posílený Rubenczal se vydal hnedle do patnáctého roku. Opuletní after párty s kytarami, ale i vytyčením virtuálního žebříčku na trase i datem příštího setkání na Chatě Portášky, pište si do diářů 11. října 2025. „Jsme rádi, že se vám to líbilo, máme už pár nápadů na příště, pokusíme se vymazat zbytky asfaltu,“ loučil se Leoš Kratochvíl, jeden ze dvou hlavních organizátorů. Těšíme se!
